Taky se určitě díváte na fotky, videa či dokumenty o cizích zemích a říkáte si: „Tady bych se někdy rád(a) podíval(a)”. Pro mě to vždycky byla Jižní Amerika a už od střední školy jsem snila o tom, že tento kontinent zažiji, procestuji, poznám.

V malém městečku jménem Salasaca, které leží zhruba 170 kilometrů jižně od hlavního města Ekvádoru, Quita, vás v domečku Pachamama přivítají jako dobrovolníka s otevřenou náručí. Město se nachází ve výšce 2750 m.n.m. poblíž aktivních sopek Tungurahua (5023 m.n.m.) a Chimborazo (6268 m.n.m). Teplota se přes den pohybuje v průměru mezi 15 až 20 stupni a přes noc může klesnout i k nule. Obyvatelé Salasacy hovoří kečuánsky (v originále kichwa), ale domluvíte se zde i španělsky a pokud budete mít hodně velké štěstí, tak i anglicky.

Čas tady můžete trávit mnoha způsoby, např. učením dětí i dospělých od angličtiny či geografie po umění a jako psychický odpočinek můžete zvolit zahradničení, pěstování různých druhů ovoce i zeleniny, vaření či stavění příbytku pro morčata, králíky aj.

Salasaca

V Salasace je 17 komunit, každá má svůj typický oděv, boty, doplňky, atd. Pro komunitu Patuloma je typická sukně stáhnutá pásem jako korzet, na nohou sandálky, i když není zrovna nejtepleji a na hlavě místní Indiánky nosí položený těžký klobouk, se kterým chodí hodně vzpřímeně.

Jídlo

Jídlo si můžete nakoupit třeba na trhu ve vedlejším městečku Ambato. Je to opravdu neskutečný zážitek vidět jedno celé patro jen s rajčaty nebo avokády. 6 kg rajčat koupíte za 2 dolary (cca 44 CZK) a 4 ks avokáda za 1 dolar (22 CZK).

Pravidla

Platí zde tři pravidla: nelhat, nekrást a nezabít. Pokud je některé z nich porušeno, musí být člověk veřejně odsouzen (ve španělštině Justicia Indígena). I takový soud můžete v Salasace zažít.

Doprava

Člověk by si řekl, že se v téhle oblasti asi dost nachodí a co se týče dopravy, bude zde platit slavné „mañana”. Avšak sotva co vyjdete z domu, projede kolem vás nejméně jedna camioneta (truck), na kterou vyskočíte a sveze vás do „centra”. Někdy bývají hodně přecpané, takže je to tak trochu adrenalinový zážitek, jindy si ale můžete v pohodě sednout a kochat se výhledy.

Autobusy do jiných měst či vesnic nemají pevný jízdní řád. Některé jezdí co 5 minut, na jiné si zase nějakou tu chvilku počkáte, jízdní řád tady zkrátka nevedou. Typické je, že naskakujete ještě za jízdy a asistent řidiče se pak projde po autobuse a vybere peníze.

Také je velice populární prodej přímo na palubě autobusu. Malé děti nebo dospělí koupí krabici sušenek, chipsů, čehokoliv, naskočí si a pak vám poví svůj (často velmi srdcervoucí) životní příběh, aby něco prodali.

Na závěr

Na závěr je třeba dodat, že během „dobrovolničení“ a s ním spojeným cestováním poznáte mnoho nových a zajímavých lidí, pravděpodobně si projdete nějakou tou nemocí, spáleninami a pokousáním neidentifikovatelným hmyzem. Žijete bez věcí, které doma považujeme za samozřejmost (lednice, teplá voda). Nespíte jinak než zavrtaní ve spacáku, dýcháte v téměř 3000 m.n.m., naučíte se sázet různé druhy zeleniny a vaříte z mála. Člověk najednou žije v komunitě, kde existuje naprosto jiná kultura, jiné zvyky a návyky, zažije různé rituály, slavnosti a setkání s šamany.

Pokud se do Salasacy vydáte hlavně kvůli dětem, sen se pro vás splní v okamžiku, když poprvé vejdete do třídy a budete s nimi trávit každičký den, předáte jim něco ze sebe, naučíte je nejen cizí jazyk či geografii, ale také toleranci vůči druhým. Není to však jen jednostranné, ti malí lidé vám dají daleko víc, lásku.

Adéla Černá

Cestování a aktivní dovolená mě naplňuje stejně tak jako fotografování. Měla jsem možnost žít několik let ve Španělsku a loni jsem se vrátila z Jižní Ameriky, kam jsem vyjela za dobrovolnickou činností a poznáním jiné kultury. Vystudovala jsem Španělštinu pro překladatelskou praxi v Ostravě a nyní mám před sebou cestu do Porta a Galicie, kde si již potřetí projdu další část etapy Svatojakubské pouti a navštívím ostrovy Cíes.

Adélu najdete na Instagramu, nebo na jejím blogu.