Jsme cestovatelé, fajn, to asi každý druhý v současné době. Nemáme ani trabant, ani koloběžku a ani nechodíme přes státy pěšky. Ale za to má jeden z nás diabetes prvního typu (6krát denně si aplikuje inzulín) a druhý již 20 let revma a oba kyčle má z titanu (v roce 2017 oboustranná výměna kyčelního kloubu). Cestujeme, po světě, píšeme o tom, přednášíme a snažíme se všem ukázat, že i když máš „menší“ omezení, jde to
Začali jsme ve městě Chennai (což je takové menší, asi 4milionové město na jihovýchodě Indie). No a nemohli jsme si vybrat „lépe“. Za ty 3 dny, co jsme tu strávili jsme viděli asi 6 turistů, jinak samé Indy. Ze startu jsme si připadali jako největší místní atrakce, každý chtěl fotku, ti odvážnější selfie a když nebyla fotka tak aspoň zamávání. Milé, trošku divné, ale jak později zjistíme, tak vlastně celkem normální. Jinak tu toho moc není, pár hindu chrámu, kostelů, asi tisíc krav a jeden velký obchodní dům. Je to první město, kde se snažím sžít se s tím, že jsme v Indii. Ano, je tu špína, ano, lidé tu spí na zemi, ano, veřejná toaleta je cítit asi tak 400 metrů dopředu.
Ilustrační obrázek
Po třech dnech bereme vlak a jedeme do Bengalúru. Nejsme žádný cestovatelský béčka, ale sakra tolik vagónů nemá snad ani celá flotila ČD. Najít naše místo je jako hledat „kešku“, máme pár nápověď, ale vlastně spíše jen bloudíme. Dobře místo jsme s pomocí místních našli a jedeme vstříc dalšímu městu. Jedeme asi 6 hodin, což rychle utíká, jelikož nám pořád někdo něco nabízí (a nejen jídlo, ale i hračky, klíčenky a další „nutné“ zboží, které si člověk přeje koupit ve vlaku).
Ilustrační obrázek
Bengalúru nás přivítalo stylově. Když jsme si vzali Uber tak asi po deseti minutách jízdy do nás napálil motorkář. Náš řidič se tímto „detailem“ nenechal zastavit a hrdinně pokračoval do našeho hotelu. Stanovili jsme si 2 cíle, vidět místní palác a získat sim kartu. Prosím vás, možná se situace změnila, ale získat lokální simku znamenalo jít do pobočky Vodafone a tam vyplnit dvě strany A4 dlouhý dokument, odevzdat 2 fotografie, kopii pasu, kopii víza, doložit adresu někoho z Indie, dát na někoho v Indii telefon a jeho jméno. Prostě brnkačka, pro to, abyste získali PŘEDPLACENOU kartu (ano, takovou tu, co si u nás koupíte v každém supermarketu společně s rohlíkem). No po menších peripetiích a o 24 hodin později (byli jsme obviněni z krádeži oné simkarty) odcházíme z druhé pobočky Vodafone s aktivní kartou i s tarifem za 84 korun, který nám bohatě postačí na celý měsíc po Indii. A díky funkčním datům i ten palác navštívíme (Bangalore Palace). Vypadá jako taková indická napodobenina hradu Windsor v UK.
Ilustrační obrázek
Hurá večer jedeme na Goa, pláže, sluníčko a snad trocha klidu. Za ten první týden nás začíná lehce bolet hlava z neustálého hluku. Autobus jede krásných 19 hodin, je v něm asi 40 stupňů, ale co, důležité je, že nás v pořádku dovezl na hlavní autobusové nádraží Goa. Sakra tady není Uber, musíme si vzít taxík a jet do našeho hotelu za draho. Jsme na pláži Anjuna, je tu spousta divných lidí a všude nám nabízí drogy. Odmítáme. Hotel byl extrémně levný a se snídaní, pokoj vypadá čistě. Tady bude chyba. Byla a obří. Vedle nás je klub, TECHNO klub. A ten po celou dobu našeho pobytu (3 noci) každý večer spustil mega párty. Start 18:00 – konec 05:00 ráno. Partner hledá jaké drogy nám pomohou přežít noci. Kvůli mé přirozené skromnosti (ano, jsem držgrešle) navrhuji to přežít, bude lépe. NENÍ. Dny trávíme dlouhými procházkami, abychom se unavili, okolí pláže Anjuna toho moc nenabízí, tak vyrážíme na Ozran beach, cestou kupujeme levný rum a snad v noci usneme. Rum jsme vypili a nic, techno je silnější a pokoj je sice čistý ale z překližky, takže díky silným basům rezonuje.
Ilustrační obrázek
Ilustrační obrázek
Sbohem Anjuno, vítej Colvo. Ano, přejeli jsme na další část oblasti Goa. Hotel je pěkný, pláž čistá, žádný techno klub v dosahu několika kilometrů a vedle nás bydli hluchoněmý pár. Tohle je ráj. Ano, pláž Colva je odpočinková, jen se válíme, koupeme a plánuje další cestu. V okolí je pouze pár kostelů a jeden hřbitov. Jinak jsme zjistili, že je to populární místo ruských turistů a jídelní lístky tu mají i v azbuce.
Úplně bych zapomněl říct, že jsme vegetariáni (nebojte, nemusíme to říkat všem), nejíme maso jen v Indii. Prý to pomůže k tomu, abychom neměli střevní potíže. Což je něco, co fakt nechceme. Hlavně partner s cukrovkou musí být opatrný. Takže jíme výborné indické vege jídlo a máme zácpu. Takže rada nejíst maso funguje.
Byli jsme nejen v Indii, ale i na dalších místech naší planety. O všem píšeme na našem FB profilu – Titan a Inzulín na cestách, či na našem webu – www.titanainzulin.cz
Ilustrační obrázek
Titan a Inzulín
Jsme cestovatelé, fajn, to asi každý druhý v současné době. Nemáme ani trabant, ani koloběžku a ani nechodíme přes státy pěšky. Ale za to má jeden z nás diabetes prvního typu (6krát denně si aplikuje inzulín) a druhý již 20 let revma a oba kyčle má z titanu (v roce 2017 oboustranná výměna kyčelního kloubu). Cestujeme po světe, píšeme o tom, přednášíme a snažíme se všem ukázat, že i když máš „menší“ omezení, jde to.