Jsme Titan a Inzulín a tohle byla naše cesta po Indii část druhá

Z vašich cest

4

březen, 2020

Jsme cestovatelé, fajn, to asi každý druhý v současné době. Nemáme ani trabant, ani koloběžku a ani nechodíme přes státy pěšky. Ale za to má jeden z nás diabetes prvního typu (6krát denně si aplikuje inzulín) a druhý již 20 let revma a oba kyčle má z titanu (v roce 2017 oboustranná výměna kyčelního kloubu). Cestujeme po světe, píšeme o tom, přednášíme a snažíme se všem ukázat, že i když máš „menší“ omezení, jde to.

Minule jsme skončili v Goa a už je nejvyšší čas zvednout kotvy a letět dál. Tentokrát Bombaj. Z minulé části víte, že šetřím. A to hlavně na ubytování, stejně tam chodíme jen spát. Takže bydlíme ve staré Bombaji v hostelu. Šok v očích našich indických spolubydlících byl přímo hmatatelný. Jakmile si vysvětlíme, že ovládač na klimu bude nastaven na 24 stupňů max a jen na noc, stávají se z nás přátelé.

Bombaj

Bombaj je krásná, hlavně jeho nová část, ať je to Brána Indie, jeskynní komplex Elefanta caves, Nádraží čhatrapatiho Šivádžího a další místa, která během dvou dnů navštívíme. Krásná je i večer, když nás naši indičtí přátele Vivan a Samvit vezmou na „tour de club“ po nejlepších bombajských barech. Úplně bych zapomněl, že jsem v Indii a bydlím kousek od místa, kde ráno ovce, koza a pes jedli z odpadků a slum a naše okolí u ubytování se dají mezi sebou porovnat. Začínáme nevnímat všudypřítomnou bídu a špínu. Tím, že bydlíme skromně a vyhýbáme se turistickému ubytování vidíme realitu, před kterou se nedají zavřít oči. Ráno nás v hostelu budí hluk bubnů, už nás to ani nevzrušuje a balíme se na další přesun. Znovu bereme letadlo a letíme do Jaipuru.

Jaipur

Jaipur je na severu a je tu překvapivě chladno, ne nevzali jsem si s sebou moc teplého obleční, tak se vyhýbáme stínům a hledáme slunce. Jo a dvě zajímavosti. Jsme tu v období svateb, takže všude bouchají ohňostroje (je v Indii někdy ticho?), mladící si jezdí na koni pro nevěsty a my dostali nabídku si zahrát ve filmu. Manager z hotelu řekl, že nedaleko natáčí Netflix nějaký film a potřebuji muže, co vypadají jako vojáci a my máme den na to si to rozmyslet. Přemýšlíme asi 5 minut a nabídku bereme. Upravujeme náš program v Jaipuru abychom vše stihli za den a už začínáme přemýšlet, co si oblečeme na světovou premieru filmu. Jaipiuru se říká „růžové město“ jeho centrum bylo pečlivě vybudováno a po dopadu slunečního světla barva domů zrůžoví. A jedna dobrá rada, vždy si s sebou berte toaletní papír ať nejste jak já, co po návštěvě lokálních veřejných WC asi půlhodiny křičel na partnera ať mu sežene něco, čím se utře. Sehnal.

Památky tu jsou impozantní Amber Fort, Hawa Mahal a City Palace jsou místa, která stojí za to vidět, a dá se to stihnout za jeden den. No a my jedeme další den na natáčení, moje představa, celebrit bere za své, když nastoupíme do autobusu a je tam dalších 10 podobných turistů. Produkce je to velká, stany s jídlem, každý fasuje nové oblečení, falešné zbraně a další převoz na „místo činu“. Mám zkušenosti z herectví (než přišlo revma tak jsem si myslel, že budu herec, no zůstalo to u myšlenky), čeho si všímá místní produkce a dostávám JEDNO slovo ve filmu. Myslím, že má role byla klíčová, hlavnímu hrdinovi mám říct POJĎ, v angličtině. Fajn, jen dvakrát se to přetáčí, tuším úspěch a další nabídky (Film se jmenuje The Bard of Blood, je na Netflix a mé jedno slovo vystříhli). Po tomto zážitku a bohatší o pár set rupií sedáme znovu na vlak a jedeme na předposlední zastávku a tou je Agra.

Agra

O Agře nám všichni říkají, že je ošklivá a špinavá. Začínáme třetí týden v Indii a pojem špína má už jiný význam než na začátku naší indické cesty. Agra není špinavá, indická a naopak plná krásných památek. A ano, toto je místo, kde se ukrývá pověstný Taj Mahal. Lístky na něj jsme si koupili dopředu a máme den „volna“ na průzkum okolních památek. Stíháme Pevnost Agra a Itmad- ud- Daula mausoleum a také místní trh, který je pár set metrů přímo od nejslavnějšího mauzolea. Kamarádka byla v Indii, byla na Taj Mahalu a varovala nás, že v životě neviděla tolik lidí, takové fronty a takovou tlačenici. Ha, my na to vyzrajeme, večer před návštěvou si zkoušíme trasu, já stopuju čas, skoro běžíme, čas máme dobrý pod 20 minut. Ráno vstáváme brzo, snídáme, je zima (ano, fakt může být na severu Indie zima), vybíháme. Je 07:42 a my máme vstup od 09:00, počet lidí čekají na vstup je 0. OK, tak máme aspoň čas dát si další kafe. Vstup je trošku problém, nesmíme mít nic s sebou, ale partner má glokometr a balení sladkostí (kdyby mu klesl cukr). Nakonec se podařilo přesvědčit stráž, že Mentos fakt není Semtex a že nehodláme vyhodit Taj Mahal do povětří. Taj Mahaj je monumentální, impozantní a opravdu bere dech. Občas když o něčem čtete, že to fakt musíte vidět, většinou to jsou turistická lákadla, ale tohle FAKT musíte v Indii vidět. Je to zážitek.

Nové Dillí

Nové Dillí, naše poslední zastávka, a my jsme unavení. Né fyzicky, ale psychicky. Hrozně těžko se to popisuje, ale všudypřítomný hluk, davy lidí, zácpy (teď myslím ty dopravní) nám berou energii a už se těšíme až přeletíme do „klidnější“ země. Bydlíme v trošku horší čtvrti (v ČR by to někdo nazval NO GO zonou) a hotel sliboval teplou vodu, no slibem nezarmoutíš,že. My vycházíme na poslední návštěvu památek. Mají toho dost k vidění (Red Fort, Kutub Minar, India Gate, Jama Masjid), nás nejvíce zaujala procházka po Starém Dillí. Říká se, že se tu zastavil čas před 200 lety. My nezastavujeme a jelikož to vypadá na několika hodinou zácpu vyrážíme do hotelu si odpočinout před posledním dnem v Indii. A víte, kde trávíme posledních pár hodin v Indii?  V kadeřnictví, ano, u místního lazebníka sedíme v křesle asi 2 hodiny. Dostáváme masáž rukou, zad, několik druhů pleťových masek a také nás ostříhají. Vycházím voňaví, krásní a čistí. Tento pocit nám vydrží asi tak 100 metrů, ale stálo to za to.

 

Děkujeme všem, co až sem dočetli, pokud chcete vědět více, o všem píšeme na našem FB profilu – Titan a Inzulín na cestách, či na našem webu.

Titan a Inzulín

Jsme cestovatelé, fajn, to asi každý druhý v současné době. Nemáme ani trabant, ani koloběžku a ani nechodíme přes státy pěšky. Ale za to má jeden z nás diabetes prvního typu (6krát denně si aplikuje inzulín) a druhý již 20 let revma a oba kyčle má z titanu (v roce 2017 oboustranná výměna kyčelního kloubu). Cestujeme po světe, píšeme o tom, přednášíme a snažíme se všem ukázat, že i když máš „menší“ omezení, jde to.

Pin It on Pinterest

Shares
Share This