Lago di Garda – ráj nejenom pro bohaté

Z vašich cest

3

prosinec, 2018

Ani letos jsme s přítelem naši milovanou Itálii nemohli vynechat. Na konci září jsme se rozhodli pro jedno z nejoblíbenějších (a také nejdražších) italských míst – slavné Lago di Garda. Nemusíte být však boháčem, abyste tohle nádherné jezero mohli navštívit (ale postarší Němci v luxusních vozech všude kolem Vás donutí si to myslet). My si Itálii užili jako vždy a naše peněženky neutrpěly takové rány.

Náš skromný výlet začal o půlnoci, protože jsme se chtěli vyhnout každodennímu hustému provozu kolem Mnichova (doporučujeme). Auto přetékalo věcmi, které jsme samozřejmě nutně potřebovali (například stan, spacáky a karimatky si Itálii užily jenom v kufru) . Další tašky obsahovaly jídlo, které nebylo určeno jenom na svačinu na cestu. Za prvé bych chtěla podotknout, že italská kuchyně patří k nejchutnějším na světě, ale také něco stojí. O křupavou pizzu, tenoučkou šunku „prošuto koto“ a osvěžující Aperol Spritz jsme se nepřipravili, ale často jsme si vařili sami (pokud je Vás v autě více a nemůžete si dovolit obsadit zadní sedačky, stačí nakoupit jídlo až v italském Intersparu či Lidlu). A za druhé – jsme zkrátka Češi (ale řízky nebyly…na ty zrovna odbornice nejsem, takže jsme si museli vystačit s kuskusem).

Pár desítek kilometrů před jezerem jsme si udělali krátkou zastávku ve městě Trento, kde na nás po delší době dýchla ta úžasná italská atmosféra. Nevím, zda je možné něco takového vůbec popsat, každý by to měl alespoň jednou zažít na vlastní kůži. Miluji ty jejich úzké uličky, kde člověk narazí na roztomilé obchůdky, které buď nabízejí módní oblečení či neodolatelné místní pochoutky. Když Vás bolí nohy (protože chcete vidět více a více takových uliček), můžete zasednout do kaváren, kde Vás nakopne pravé espreso či oblíbený koktejl Aperol (oboje jsme samozřejmě vyzkoušeli a už dávno pochopili, proč se to v Itálii pije po litrech).

Příjezd k jezeru nás po osmihodinové cestě na chvíli probudil, protože jsme byli překvapeni, jak krásné to opravdu je – třpytící se voda v kombinaci s mohutnými horami byly pastvinou pro naše unavené oči. Kolem silnice byly restaurace a kavárny, kde lidé (většinou němečtí důchodci) popíjeli Aperoly, smáli se a užívali si.

Camping Monja v oblasti Brenzone sul Garda uspokojil naše požadavky. Malý dřevěný bungalov obsahoval dostačující kuchyni, vlastní koupelnu a ložnici. Majitelka byla velice příjemná a hned nás zahltila všemožnými výlety, jenž se v okolí daly podniknout. Její anglicky nemluvící maminka mi opět potvrdila, jak se italské ženy umí skvěle udržovat i ve vyšším věku (myslela jsem, že to byla její starší sestra…). Náš kemp měl výbornou polohu – auto jsme museli použít jenom do 60 kilometrů vzdálené Verony.

Hned přes silnici byla plážička, kde jsme se první den po příjezdu osvěžili (bylo 26 stupňů). Připadali jsme si jako v moři, ale voda nebyla slaná a kolem nás pluly kachny! K večeři jsme si udělali těstoviny s tuňákem a byli nad míru spokojeni. Do postele jsme padli brzo a úplně vyčerpáni.

Následující dny nebyly zrovna ve stylu válení se. Odpočívala spíše naše hlava, ale nohy dostávaly pořádně zabrat. Za zmínku stojí všechny naše výlety, protože jsme nevědomky vybrali ty nejkrásnější místa u Lago di Garda.

Malcesine a Hora Monte Baldo

Do šest kilometrů vzdáleného městečka Malcesine, odkud vede lanovka na známou horu Monte Baldo, jsme si vypůjčili městská kola za 15 euro na 24 hodin. Četli jsme, že lanovka je opravdu oblíbená atrakce, na kterou si musíte vystát dlouhou frontu. Pokud se chcete vyhnout dlouhým frontám a jízdence za 22 euro, můžete si to vyšlápnout. Nicméně převýšení 1600 metrů nás trochu odradilo a naše krásná městská kola by to opravdu nezvládla (ve smlouvě jsem dokonce podepisovala, že se o nic takového pokoušet ani nebudeme).

V září jsme nekonečné fronty nečekaly, ale zmýlili jsme se. Po nekonečných 2,5 hodinách ve frontě na lanovku na nás konečně došla řada. Do mezistanice jsem výhled zvládla, ale delší a strmější úsek už jsem statečnou nedělala a snažila se schovat do davu, abych neviděla ven (nebylo to těžké…nacpali nás tam skoro 80). Důchodci a školáci byli nadšení a při každém zahoupání nadšené výskali (v tomhle by mě pochopil jenom můj stejně “statečný” táta…).

Ve výšce 1760 metrů nás však čekal neuvěřitelný výhled. Nevím, co jsem čekala, ale tohle opravdu ne. Teplota byla výrazně nižší (12 stupňů), ale i tak jsme na vrcholu strávili skoro dvě hodiny (vlastně tři…protože na lanovku dolu jsme čekali hodinu).

Fotky snad mluví za vše. Takové chvíle nejdou popsat. Naskytne se Vám neuvěřitelný výhled a vy si připadáte opravdu malinkatí. Zapomenete na všechno, co Vás trápí (mě nic velkého netrápí, ale i tak jsem měla v hlavě velké NIC). Objednala jsem si horkou čokoládu s vysokohorskou přirážkou a užívala si každé minuty.

Malcesine také stojí za prozkoumání. Hlavní dominantou je hrad ze 13. století, kam se za 6 euro můžete podívat (za nás ano). Za zmínku také určitě stojí výborná křupavá pizza, na kterou člověk naráží na každém rohu. Litovali bychom, kdybychom si nedali.

 

Výšlap k Prada Alta (celkově 23 kilometrů od kempu a zpátky)

Lago di Garda nabízí hromady pěších výletů. Shodli jsme se na trochu náročnějším výletu a vydali se po značené stezce na “vrcholek” Prada Alta (mysleli jsme si, že se bude jednat o vrcholek s úžasným výhledem, ale zmýlili jsme se…). Převýšení bylo 830 metrů, takže na nás čekal slušný kopeček. Na začátku stezky jsme narazili na starý komplex Campo, který čeká na velkou rekonstrukci (Italové se však nikam neženou). Už tady jsme málem zabočili na špatnou cestu a byli bychom bývali zase sešli dolu. V České republice máme dobře značené stezky, ale v Itálii člověk musí zapojit trochu fantazie (a spojit několik map dohromady).

Po necelých dvou hodinách (italská mapa ukazovala 2 hodiny 30 minut) jsme se objevili na “vršku” (docela jsem nahoru hnala). Nicméně žádný skvostný výhled na nás nečekal. Nahoře byla silnice a Prada Alta představovala vesnici. Tak jsme si dali zaslouženou svačinu s výhledem na novou asfaltku a hledali jinou zpáteční trasu (a zvolili jsme dobře).

Po cestě zpátky jsme se konečně dočkali zasloužených výhledů. Troufala bych si říct, že medvídky Haribo jste s lepším výhledem určitě nejedli (pokud ano, pošlete fotku).

Limone sul Garda

Další výlet – další kilometry na hodinkách. I když jsme si vypomohli lodí, nachodili jsme 21 kilometrů. Ráno (tedy pro Itala je to ráno, ale pro Čecha spíše dopoledne) jsme se opět vydali do Malcesine (šest kilometrů po krásné promenádě).

Nasedli jsme s německými důchodci na loď (zpáteční lístek za 9 euro na osobu) a během 20 minut vystoupili na druhém břehu ve městečku Limone sul Garda. Druhé pobřeží se nepatrně liší – nad Malcesine a naším kempem se rozprostírají pozvolně stoupající hory poseté lesy…ale nad Limone se tyčí strmé holé hory).

Limone už bylo trochu rušnější, ale uličky a promenáda na kouzlu neztrácely. Procházeli jsme se a přáli si, aby se čas trochu zpomalil. Krásné městečko rozhodně stojí za návštěvu a pár kilometrů v něm nachodíte. Až vás budou bolet nohy, zajděte si na lahodnou kávu do místní kavárničky (já rozhodně nepiju kávu každý den, ale v Itálii prostě musíte).

Verona

Návštěva města „milenců“ již vyžadovala auto. Město vypadalo na fotkách senzačně. Tím nechci tvrdit, že by tak nevypadalo i ve skutečnosti, ale městečka u jezera se nám líbila trošičku více. Počasí však bylo na jedničku.

Jídlo jsme sice měli přichystané na Čecháčka v batůžku, ale zapečené „pizze-tortille“ z místního trhu jsme odolat nemohli (tímhle získala Verona hodně plusových bodů).

Prošli jsme všechny top místa, která jsem našla na Googlu, ale nejvíce nás zaujala zahrada (Giardino Giusti), která už tak vyhlášená nebyla (nebojím se říct, že by to mohlo vysokým vstupným – 8,5 eura za pár keříků). Zahrada byla upravená a rozsáhlá, takže se člověk mohl projít v hezké přírodě (a téměř sám). Hlavní atrakce, balkón Julie ze slavné hry Romeo a Julie, nás však zklamala. Samotný dům byl úchvatný (jako všechny kolem), ale proudící davy Vás rychle donutí odejít pryč…

Žádný pořádný cyklovýlet jsme neabsolvovali, protože nejsme tak velcí milovníci kol, abychom je tahali do ciziny. Věříme však, že i na kolech se dají kolem jezera podniknout krásné výlety. Cyklistů jsme potkali hodně.

Navštívit Lago di Garda v září, kdy děti už musí chodit do školy, byl výborný nápad. Počasí bylo na výlety ideální (jenom noci už byly chladné) a v jezeře jsme se koupali jenom s hejnem kachen a ne se skupinou německých dětí. Upřímně… nedokážeme si představit, kolik lidí musí o letních prázdninách přijet.

Pokud chcete vlastnit kousek ráje, pořiďte si u jezera Garda apartmán – v létě se můžete koupat a v zimě si vyjet na Monte Baldo a lyžovat (málokdy můžete na jednom místě dělat oboje). A v sezóně samozřejmě pronajímat, protože Lago di Garda je opravdu italský klenot, jenž si získá Vaše srdce a budete se chtít vrátit.

Sdílej svůj příběh z cest i ty!

Máte svůj jedinečný příběh z cest? Chcete, aby o něm lidi věděli? Nenechávejte si cestovatelské rady jen pro sebe. Sdílej svůj příběh z cest i ty!

Aneta Požárová

Studuji třetím rokem managment na ČVUT Praze, ale nejvíc mě baví s přítelem cestovat a psát si o tom zápisky. Strávila jsem půl roku na studiu na Taiwanu, ze kterého mám hromadu poznámek, které bych také chtěla sdílet.

 

Inspiruj i ostatní

Související články

shares