Alpe Adria na handbicích

Z vašich cest

20

leden, 2019

Skupina devíti handbikerů a jednadvaceti pomocníků ze Sportovního klubu vozíčkářů Praha letos v létě absolvovala 420 kilometrů po cyklostezce Alpe Adria Radweg. Jejich cestu z rakouského Salzburgu až do italského přímořského městečka Grado lemovanou dechberoucí přírodou korunovalo koupáním ve vlnách.

Tak velkolepou cestu s handbiky jsme si přáli v našem outdoorovém oddílu podniknout již dlouho. Když nám náš kamarád vozíčkář, srdcem sportovec, a nepřekonatelný handbiker Jirka Čelaud vyprávěl o svém putování po této cyklostezce, bylo jasné, co Sportovního klubu vozíčkářů (SKV) Praha letos podnikne. Z původního plánu maximálně 15 dobrodruhů se ve finále chystalo k cestě 30 cyklistů. Před organizátory této akce, Janem Malíkem a Jitkou Burianovou, stál nelehký úkol. Vymyslet logistický plán pro 30 účastníků – vedle devíti handbikerů také pro dobrovolníky a rodinný doprovody na kolech. Jitka to okomentovala slovy: „To je naprosto šílený, napoprvé tolik lidí.”

Pomocné ruce

Pro naší cestu jsme zvolili ubytování v kempech. U většiny z nich platí, že nebývají bezbariérové. Pokud ale máte partu schopných dobrovolníků a asistentů, dají se lehce se zvládnout mnohé překážky. Sešli jsme se 20. července v kempu Camping Schloss Aigen, nedaleko města Salzburg, kde začala naše pouť do italského Grada ležícího na břehu Jaderského moře.

Přesun našich věcí mezi kempy byla palčivá otázka, kterou bylo třeba vyřešit již první večer. Pro mnohé z nás představoval vlastní vůz jakousi jistotu v podobě suchého místa a bezpečného úložiště. Zvolili jsme tedy variantu každodenního podvečerního přesouvání aut. Řidiče čekaly každodenní dlouhé vzdálenosti.

Cestu jsme měli naplánovanou na 9 dní, z toho bylo 8 dní na kolech. Denně nás čekalo 50 až 60 kilometrů. Večer se auta převážela 120 kilometrů. Celé dny nás na cestě jistily dvě dodávky. Řidiči balili kemp a večer stavěli stany. Nejvíce jsme tento převoz ocenili v cíli, kde jsme vozy potřebovali k cestě domů.

První kilometry

V sobotu 21. července se od města Salzburg vydáváme rozděleni do několika skupin směrem na jihovýchod. Trasa vedla údolím řeky Salzach, v překladu Salice. Údolí bylo lemováno nádhernými štíty Salzbugských Alp, které byly vidět i přes zamračené počasí. Jelikož jsme jeli proti proudu řeky, čekalo nás na začátku několikeré prudké stoupání. Ukázalo se, že zde ještě není Alpe Adria Radweg tak dobře značená, což nás překvapilo. Závěr dne tak přinesl bloudění, ale všichni jsme se v kempu Landhaus Camping Kastenhof nakonec sešli a mohli si sdílet dojmy z naší první etapy. Bylo jasné, že mořské pobřeží budeme chtít za každou cenu dobýt.

 

Druhý den nás čekala cesta k městu Bad Gastein, které leží v národním parku Hohe Tauren, neboli Vysoké Taury. O poutavé výhledy bylo postaráno. K tomu nám cestu zpestřil zhruba dva kilometry dlouhý Klammtunel, který nás dostal až do krásného údolí Gasteinrtal, v němž se nachází mnoho lázeňských destinací a několik lyžařských středisek. Naše obavy z deště se nenaplnily a krom pár kapek jsme dojeli do kempu Bertahof Camping v suchu. Večer jsme si pak poprvé zpříjemnili zpěvem za doprovodu kytary našeho kamaráda Tomáše Pohanky.

 

Autovlakem za lepším počasím

Pondělí přineslo překonání Alpského masivu v čele s horou Gamskarlspitz (2833 m.n.m.). Počasí se horšilo a i největší otužilci naší výpravy na sebe začínali vrstvit teplejší oblečení. Jediným rozumným způsobem překonání Alpských vrcholků, bylo využití autovlaku, na který jsme naložili celou naší karavanu a proklouzli jsme skrz osm kilometrů dlouhý tunel do města Mallnitz. Nasedli jsme na kola a už za výrazně vyšších teplot přišlo 45 kilometrů převážně s kopce. Při prvním sjezdu dosahovali nejodvážnější borci rychlosti až 70 km/h. Do města Spittal an der Drau, kde jsme nocovali v kempu Draufluss camping, ale naštěstí dorazili všichni pořádku.

Dalších 40 kilometrů jsme absolvovali podél řeky Drávy. Jakékoliv Alpské údolí skýtá překrásné výhledy, a ve Vysokých Taurech to platí dvojnásob. Na konci nás čekalo město Villach, dopravní uzel na cestě skrz Rakousko. A také báječný bezbariérový kemp Seehof camping. Počasí zároveň nasadilo jižní parametry, a tak mnozí z nás uvítali možnost koupání v přilehlém jezeře.

Úchvatná zrušená železnice


Nadešla nejdelší a zároveň nejúžasnější část našeho dobrodružství. Celkem 115 kilometrů. První stoupání nahradilo od italských hranic prakticky stálé klesání a 70kilometrová cestu snů, což vůbec není přehnaný výraz. Trasa vedla po staré železniční trati Pontebanna z roku 1878, která však byla v roce 1985 vyřazena z provozu, a na jejím místě vznikla úchvatná cyklostezka. Protíná krátké i delší tunely a překonává nádherné staré železniční mosty vedoucí z jednoho břehu průzračné řeky Felly na druhý.

Tomáš Miko handbiker

Celou trasu lemovaly překrásné skály s nespočtem vodopádů. Nechyběly ani zachovalé železniční stanice, z nichž by cyklisté neměli minout bývalé nádraží Chiusaforte, který je dnes stylovou kavárnou, kde si při západu slunce dáte lahodnou italskou kávu. Jednou kaňkou na cestě by mohla být nečekaná překážka v podobě několika schodů. I to jsme však jako parta s našimi dobrovolníky a ochotnými cyklisty překonali. Druhý problém se ukázal při nečekané opravě cyklostezky. Objížďka směrem na jih byla sice vyřešená, ale neznačená. Naštěstí jsme narazili na dalšího ochotného cyklistu, který nás přivedl na správnou cestu.

Nakonec jsme všichni jsme cítili potřebu odpočinku. Dvě noci jsme tedy strávili na jednom místě – v kempu Ai Pioppi. Krásné koupání v Lago di Cavazzo byl skvělý relax. Navíc jsme si nenechali ujít pravou italskou večeři v historickém městečku Venzone.

 

Alpy za zády

Od hor je to k moři po rovině už jen necelých 100 km. V cestě nám stálo další historické město Udine. Tady nám zařídili organizátoři noc v hotelu. To naše těla ocenila, ale i tak jsme se shodli, že k této cestě spaní v kempech patří, a těšili se na další noc ve stanu.

V sobotu přešel den s velkým D. Velké vedro panovalo již od rána. To nás hnalo ještě více na posledních 50 kilometrech k vytouženému cíli a zchlazení v Jaderském moři. Cesta vedla skrze malebné italské vesničky, nekonečné lány kukuřice, slunečnic a vinné révy. Dokonce nás zavedla do městečka Palmanova, jenž je zapsáno v seznamu UNESCO. V takovém vedru a tak blízko cílí však nebyl čas si historii vychutnat. Italské Grado bylo již na dohled a nás čekalo posledních pět kilometrů. Měli jsme pocit, že nás slunko sežehne. Moře se najednou zdálo v nedohlednu. Přišla záchrana. Melounový bar! Dostavily se nové síly dojet závěrečných pět kilometrů k Jaderskému moři. Osvěžující mořský vánek nám dal naprostý pocit vítězství!

 

Vykoupat a domů

Grado je typické středomořské městečko s plnými plážemi tursitů a ne zrovna čistým mořem. Ale v nás pro tu chvíli vzbuzovalo dojem nejkrásnějšího místa na světě. Vytoužená koupel a speciální vozík, který pomohl i vozíčkářům vychutnat si zasloužené shlazení. Přípitky sladkým Aperolem a nadšená objetí lidí, kteří za sebou zanechali ujetých 420 kilometrů. Šlo nejen o našlapané kilometry, ale především o překonání překážek, sdílení radosti, nervozity, úžasu a vypětí ve (SKV)ělé partě lidí!


Poslední noc jsme strávili v kempu Aquileia. Pak už jen závěrečné balení a rozloučení. Cestou zpět auty podél této cyklostezky nám došlo, co jsme dokázali.
Když jsme to zvládli my, tak ty můžeš taky!

Tomáš Miko & FOTO Jitka Krejčová

Skupina devíti handbikerů a jednadvaceti pomocníků ze Sportovního klubu vozíčkářů Praha letos v létě absolvovala 420 kilometrů po cyklostezce Alpe Adria Radweg. Jejich cestu z rakouského Salzburgu až do italského přímořského městečka Grado lemovanou dechberoucí přírodou korunovalo koupáním ve vlnách.

Sdílej svůj příběh z cest i ty!

Máte svůj jedinečný příběh z cest? Chcete, aby o něm lidi věděli? Nenechávejte si cestovatelské rady jen pro sebe. Sdílej svůj příběh z cest i ty!

Inspiruj i ostatní

Související články

shares