Souostroví Špicberky: Severnímu pólu na dohled

Z vašich cest

23

květen, 2019

Souostroví Svalbard je nejsevernějším trvale obydleným místem na planetě. Nehostinná a holá arktická tundra, kde nerostou žádné stromy a více než polovinu území pokrývají ledovce připomíná jinou planetu. Přesto nebo možná právě proto přitahuje stále více cestovatelů.

Špicberky

Před malým letištěm vítá návštěvníky rozcestník zobrazující vzdálenosti do světových metropolí. K severnímu pólu, vzdálenému 1.300 km, je to ze Špicberk blíže než do Osla. Většina turistů se sem vydává v létě, během polárního dne, kdy slunce více jak 120 dní nezapadne za obzor. I polární noc má však na Špicberkách své kouzlo. Během temných jasných nocí je zde totiž k vidění magická polární záře.

Špicberky

V Longyearbyenu, hlavním městě Špicberk, žije pouhých 2.000 obyvatel. Město je pojmenováno po Američanovi John Munro Longyearovi, jehož společnost zde na začátku 20. staletí začala s těžbou černého uhlí. Ke konci století ale začala být těžba nerentabilní a norská vláda se nedávno rozhodla ukončit operace ve všech svých dolech na souostroví. Na připomínky hornické minulosti Špicberk narazíte ale doslova na každém kroku.

Špicberky

Ve svazích nad městem stojí zchátralý důl 2B, který vyhořel poté, co byl Longyearbyen za 2. světové války napaden německými válečnými loděmi. Oheň se v dole nepodařilo kompletně uhasit až do roku 1962! Vchod do dolu, ve kterém podle místních žije Santa Claus, byl bohužel kvůli hrozícímu zhroucení nedávno uzavřen.

Špicberky

V rámci organizované turistické prohlídky ale můžete navštívit důl číslo 3 a vypravit se až 250 metrů hluboko do nitra hory nebo do jednoho z postranních tunelů, který kdysi sloužil jako úložiště semen. To se později přestěhovalo do nově vystavěné budovy poblíž letiště, kde vznikla Globální semenná banka skladující okolo 1.5 milionu různých semen mnoha hospodářských druhů rostlin pro případ vypuknutí atomové války či jiné globální katastrofy.

špicberky

Jakkoliv se může Longyearbyen zdát maličký, tak ve zdejších měřítkách se to rovná velkoměstu. Najdete zde obchody, restaurace, kavárny nebo bar s trefným názvem Svalbar. Restaurace Huset se dokonce pyšní vinným sklepem s více než 20.000 lahvemi vína a oceněním “Best Award of Excellence” uděleným magazínem Wine Spectator.

Město má také vlastní univerzitu, čokoládovnu, pivovar nebo skleník, ve kterém se pěstuje čerstvá zelenina. Díky své poloze na 78 stupni severní šířky drží většina z městských atrakcí a institucí titul „nejsevernější svého druhu“ na světě.

špicberky

 

Na Špicberkách jsou jen tři trvale osídlená města: správní středisko Longyearbyen a výzkumná stanice v Novém Ålesundu, které patří pod norskou samosprávu a ruské těžařské městečko Barentsburg. Takzvaná Špicberská dohoda z roku 1920 přiznává svrchovanost nad souostrovím norskému království, ale právo využívat zdejší nerostné bohatství mají všichni signatáři dohody včetně Československa. V praxi tohoto práva využívají ale jen Norové a Rusové.

špicberky

V minulosti se těžilo uhlí také v ruském městě Pyramiden, kde byla těžba ukončena v roce 1998 a obyvatelé města byli přepraveni zpět do Ruska. Z Pyramiden se tak stalo město duchů a někdejším domovem zhruba tisícovky horníků se dnes prohání už jen vítr. V letních měsících se sem vydávají výletní lodě a turisté si mohou prohlédnout opuštěné budovy, kde na zaprášených policích stále leží dávno zapomenuté knihy a na okenních parapetech stojí už dvacet let uschlé rostliny.

špicberky

Za dob studené války byl Pyramiden výkladní skříní Sovětského svazu, kam se mohl dostat kdokoliv ze Západu. I proto zde pracovali jen ti nejlepší ze svých oborů, kteří se těšili vysokému životnímu standardu a až sedmkrát vyššímu platu než byl průměr v Sovětském svazu.

Během osmdesátých let nechali Sověti do Pyramiden dokonce přivézt kvalitní zeminu a na rozlehlém “náměstí” nechali vysadit nový trávník, který se každé léto rozzářil svěží zelenou barvou ostře kontrastující s kamenitým okolím těžařského městečka. Dnes ho ale ocení pouze sobi, kteří se sem v létě chodí pást.

špicberky

Kromě divokých sobů jsou Špicberky i přes drsné podnebí a zdánlivou nehostinost domovem několika druhů savců a množství ptáků. V letních měsících, kdy se vše probudí k životu po dlouhé a tmavé zimě, se na Špicberky vrací hejna stěhovavých ptáků. Můžete tu spatřit papuchalky, alkouny, kajky, jespáky a mnoho dalších druhů. Poblíž Longyearbyenu je dokonce umístěna cedule, která turisty varuje před agresivními rybáky a doporučuje jejich útočné nálety zmírnit nošením tyče nebo deštníku nad hlavou.

V červenci a srpnu je také nejlepší období pro pozorování velryb. Jejich lov kdysi patřil k pilířům ostrovní ekonomiky. Historii lovu velryb na Špicberkách spolu s artefakty, které lovci používali si můžete prohlédnout v expozici Svalbardského muzea. Ve vodách v okolí Špicberk je možné spatřit například keporkaky, běluhy nebo plejtváky obrovské, kteří mohou mít délku až třicet metrů!

špicberky

Pravým králem Arktidy je ale bezesporu lední medvěd – jedna z největších a nejkrásnějších šelem této planety. V informacích o Svalbardu se často dočtete, že zde žije více ledních medvědů než lidí, což ale není pravda. Tento údaj hovoří o subpopulaci v Barentsově moři, která zahrnuje i lední medvědy v Zemi Františka Josefa. Lední medvědi se na Svalbardu vyskytují především na severním a východním pobřeží. I přesto čas od času nějaký zavítá do blízkosti města, proto se nedoporučuje pohybovat se za hranicemi města, vyznačenými výstražnými značkami se symbolem medvěda, bez pušky nebo průvodce.

špicberky

O aktivity s průvodcem tu ale není nouze v jakémkoliv ročním období. Špicberky se transformovaly z ekonomiky založené na těžbě uhlí na destinaci lákající dobrodružné turisty. Během polární noci, kdy okolní krajina namodrale září v měsíčním svitu a teploty klesají hluboko pod bod mrazu se můžete prohánět na sněžném skútru nebo se psím spřežení a vyhlížet zelené závoje polární záře. V letních měsících můžete za svitu půlnočního slunce kajakovat ve fjordech nebo se vypravit na plachetnici okolo ledovcových splazů a pozorovat velryby, tuleně nebo lední medvědy v jejich přirozeném prostředí.

špicberky

Radka Staňková

Radka Staňková se před sedmi lety vypravila na studentský pobyt Erasmus do Norska odkud se zapomněla vrátit. Společně s přítelem žije v deštivém Trondheimu v konvertované dodávce, se kterou se na konci roku chystají vyrazit na cestu z Chile na Aljašku. O svých cestách píše na stránkách realcamplife.com, kde naleznete mimo jiné i mnoho praktických tipů ohledně cestování do Norska nebo na Island.

Inspiruj i ostatní

shares